Usedlosti
Prahy 8
Pohled na viniční Boží muka
při Prosecké silnici vedoucí z Libně
na Prosek, Eduard Hnilička, 1959,
Archiv hl. m. Prahy, Sbírka fotografií,
sign. I 4874
Pražské usedlosti jsou určitou zvláštností
příměstského osídlení. Protože jde velmi
často o stavby postavené při někdejších
vinicích, užívá se pro ně někdy i přívlastku viniční. Vinice se v pražském okolí nacházely podle tradice již v 11. století, ale
jen jednotlivě a bez větší důležitosti. Za
vlády Přemysla Otakara II. došlo k jejich
rozšíření, a to zřejmě pod vlivem tehdejšího teplejšího podnebí.
Velký zvrat a rozmach pražského
vinařství nastal za vlády Karla IV., který
dal do Čech přivézt révu z Rakouska
a Burgundska a nechal jí osázet pražské
okolí a oblast kolem Karlštejna. Jeho
záměrem bylo viniční podnikání ve velkém
rozsahu. Za tímto účelem vydal císař dvě
důležitá nařízení, 16. února a 12. května
1358, která prosazovala zakládání vinic
v okruhu tří mil kolem Prahy. Zakladatelé
vinic byli prvních dvanáct let osvobození
od nájmu a teprve od třináctého roku měli
platit desátek a královské komoře odvádět
roční plat, tzv. perkrecht. Vedle této
počáteční výhody se vinicím dostalo
i trvalé výsady v podobě osvobození
(na věčné časy) od ungeltu, zemské
i městské berně, dávek z viničního majetku i jiných povinností.
Na svazích Libně byly po zdejších
stráních rozesety vinice a viniční usedlosti, které vtiskly charakteristický ráz
zdejší krajině. Také členitý reliéf na jih
obráceného svahu na území Troje zavdal
příčinu ke vzniku vinic a usedlostí a prostor pro vinice se také našel v Karlíně při úpatí vrchu Vítkov. Rozkvět vinařství byl přerušen
husitskými válkami. Poté však byly vinice vcelku rychle obnoveny a nastal jejich další rozvoj v takové míře, že období od poloviny 15. století do začátku třicetileté války lze nazvat
zlatou dobou pražského vinařství.
Ještě v 17. století existovalo například v Libni 97 vinic. Neblaze se však projevil vliv
třicetileté války i válek o rakouské dědictví po polovině 18. století. K regeneraci zničených
vinic přikročilo jen nemnoho majitelů, obnoveny a postaveny byly spíše domy. Sice se
stále mluví o vinicích a viničních domech, avšak jiná rostlinná výroba zcela převažuje.
K domům začaly být přistavovány hospodářské objekty (sýpky, chlévy, konírny) a ty tak
získaly charakter skutečné usedlosti. Od venkovských statků se lišily zejména výstavností
hlavní obytné budovy, která často zůstala letohrádkem majitele.
Obraz krajiny s viničními usedlostmi a letohrady bohatých Pražanů, vyrostlými zde
v 18. a 19. století, se zásadně proměnil s rozvojem průmyslu a čilým stavebním ruchem.
Některé usedlosti se stávaly sídlem menších podniků, provozoven, cihelen a dílen, část
z nich byla proměněna na továrny (Bulovka, Košinka, Pelc-Tyrolka, Kotlaska). Druhá
polovina 19. století sebou přinesla podstatné zrychlení postupu urbanizace pražského okolí
a velká část usedlostí zanikla jako nutná oběť růstu Prahy. Některé usedlosti zmizely při
budování nových a rozšiřování starších komunikací (Hofmanka, Malovaný lis, Pelc-Tyrolka), železnic (Stará Balabenka), při výstavbě sídlišť (Stírka) či z důvodu havarijního stavu.
Mnohé názvy vinic a viničních usedlostí zůstaly uchovány v názvech ulic, některé
z nich jsou obývány (Císařecká, Jabloňka, Hercovka, Mazanka, Zedníková), některé
přeměněny na kanceláře (Vlachovka), hotely či penziony (Kozlovka, Kuchynka), anebo
slouží jiným nevýrobním a neziskovým organizacím (Rokoska, Statek Vraných). Dávno
však již nemají charakter letního bytu. Pokud však slouží reprezentačním účelům (Sluncová), jsou udržované a stále připomínají zámečky či letohrádky.